Superhrdinko, já ti pomůžu.....

21. dubna 2008 v 12:33 | šéfredaktorka |  Povídky
Seděla v ponuré, benzínem zapáchající garáži a tiše plakala. Měla na sobě obyčejné, omšelé džíny a bleděmodrou mikinu s kapucí. Objímala kolena a její slzy se vpíjely do místy potrhané džínoviny jeích kalhot. Mírně se v sedě pohupovala, měla přivřené oči a snažila se na všechno zapiomenout. Na bledé tváři se jí vyjímal čerstvý rudý obtisk dlaně, prozrazujíécí mnoho o jejím životě. Pro ni to byl jen další šrám do sbírky.
Najednou se v ní vzbouřila vlna nenávisti k tomuto světu, tak nelítostnému, kde neměla šanci poznat jej z té lepší, světlejší stránky. Zvedla se ze zaprášené a studené země, rozevřela ruce a zavřela oči. Pod zavřenými víčky se jí míhaly vzpomínky na jejího otce držícího pásek, baseballku, či jen napřaženou ruku, vybíjejícího si na ní zlost. Vzbouření v jejím těle stoupalo. Sevřela křečovitě prsty a stále se v její mysli objevoval obraz jeho zlých, alkoholem otupělých očí, podlitých krví. Prsty sevřela ještě křečovitěji. Silou její vůle se ze zdi draly vodovodní trubky a praskaly. Prištila z nich kalná voda a smáčela její dlouhé, nyní rozevláté světle plavé vlasy. Stříkala všude kolem a zanechávala obrovské skvrny na už tak dost plesnivějících garážních stěnách.
Jejím vlivem se bleskurychle otevřela garážová vrata a nechala tak průchod spadanému podzimnímu listí, které teď vlálo všude kolem. Šrouby, šroubováky, klíče a všemožné nářadí ležící po místnosti se vzneslo do vzduchu a táké poletovalo po místnosti, aniž by dívku poranilo. Pak to ustalo. Vzpamatovala se. Vysílená se opřela o staré, napůl rozebrané a zrezivělé auto. Zachvátila ji panika a strach ze sebe sama. Pohlédla na svoje drobné bledé a nevinně vyhlížející ručky a připadala si jako stvůra.
Jen tak mimoděk zabrouzdala zrakem na chladnou zem, kde se rýsoval protáhlý stín. S úlekem se podívala po jeho majiteli. Byl jím vysoký tmavovlasý mladík. Bylo mu tak osmnáct, hádala. Nebyl vůbec překvapen tím, co viděl. Blížil se k ní pomalu, jako k raněné lani, ale ona byla stejně tak vystrašená, že by neutekla...Podívala se do jeho hlubokých tmavých očí, z kterých sálaly plameny a usušily její slzy. Zvedl dlaň a žárem z ní vycházející svařil prasklé potrubí. Potom vysušil zmáčenou zem a nasáklé stěny. Úsmála se na něj. Potom ji chytl za ruku a odvedl ji za lepším životem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama